O nás
Vítáme vás na stránkách chovatelské stanice Bosam - Gri a dovolte nám se úvodem krátce představit.
Psi všech plemen byli moje největší záliba již od dětských let. A protože i manželka má psy velice ráda, doprovázejí naší rodinu již od roku 1985. Ale je třeba říci, že můj opravdu první pes byla fenka hladkosrstého jezevčíka Aura, kterou jsem vlastnil od svých dvanácti let, a se kterou jsem prožil první kynologické úspěchy a neúspěchy. Myslivosti jsem se věnovat nakonec nechtěl, takže o pár let později vyvstala otázka, jakého rodinného psa si pořídit do bytu, aby byl vhodný i k dětem. Po složitém rozhodování a hledání to nakonec vyhrál
boxer.
Na jaře roku 1985 jsme si přivezli z Českého Krumlova od pana Jaroslava Sedláka malou zlatou boxeří slečnu –
Fixie Krumbox. Shodou okolností v té samé době vznikal v Hluboké nad Vltavou, našem bydlišti, nový kynologický klub pod vedením Zdeňka Čmejrka, také boxerkáře a majitele psa z krumlovské chovatelské stanice Krumbox. A tak jsme se my, úplní začátečníci, co se sportovní kynologie týče, stali s Fixinou zakládajícími členy Kynologického klubu na Hluboké a následně pak také členy Boxer klubu. V obou organizacích jsem členem dodnes.
Je třeba říci, že i přesto, že byla Fixinka pěkný paličák a já nezkušený začátečník, podařilo se nám složit pár zkoušek z výkonu (ZM, ZVV1, ZZP1). Hlavně jsme také naši holku uchovnili a v roce 1988 jsme od plemenné knihy ČÚVS obdrželi chráněný název chovatelské stanice -
BOSAM. Odchovali jsme dva vrhy štěňat a z druhého vrhu na jaře 1990 jsme si ne úplně plánovaně nechali kluka, který se jmenoval
Bib Bosam. Přesto, že se narodil jako poslední a nejmenší štěně z vrhu, vyrostl z něho opravdu pořádný chlapák. Složili jsme spolu zkoušky ZM, ZVV1 a díky svému pěknému exteriéru se v silné konkurenci stal šampionem České republiky. Kromě práce při výcviku nás s velkou radostí doprovázel na našich turistických toulkách českou přírodou a velice dobře zvládal i vodácké expedice na Vltavě.
Po letech radosti ale přišli i ty smutnější okamžiky a v roce 1995 nás v deseti letech opustila Fixina. Měli jsme ale ještě Biba a věřili, že se nám po něm podaří získat potomka. Nějak se to ale nepovedlo a Bib nás v létě 1998 ve svých osmi letech nečekaně opustil. Najednou jsme byli bez psa a začali usilovně shánět štěňátko. Zvláštním dílem osudu se k nám dostala malá bulmastifka
Alma (Sisi) Golden Guard. Sisinka opravdu nebyla hyperaktivní a pohyblivý boxer a vyrostla z ní věru obrovská dáma, která nám ale velice bedlivě hlídala našeho malého syna. Nicméně byla od mládí vážně nemocná a ve věku 4 let na podzim roku 2002 prohrála boj s leukémií.
Opět jsme se ocitli bez psa, ale dlouho to netrvalo a před vánoci téhož roku jsme si dovezli předčasný vánoční dáreček – boxeří zlatou holku
Iru (Irču) od Morového sloupu. S Irčou jsme nesložili žádnou zkoušku, a protože byla exteriérově průměrná, ani jsme ji neuchovnili. To nám ale vůbec nevadilo, protože Irča byla úžasně společenský, hravý a hlavně velice akční tvor. Byla opravdovým členem rodiny, velkým kamarádem a až do svého vysokého věku nás doprovázela na všech našich turistických výletech a bylo jí jedno, zda je to v horách, na kole nebo na vodě, v létě či v zimě. Vše zvládala s velkou bravurou a chutí, hlavně že byla se svou smečkou.
Když jí bylo osm let, rozhodli jsme se, že jí pořídíme malého kamaráda. Na podzim roku 2010 se tedy naše rodina rozrostla o malou černou kouli, která se jmenuje
Apolo (Bertík) z Krchova vrchu. Bertík je belgický grifonek a musíme konstatovat, že ač malý tělem, je velký duší a plně se boxerům vyrovná. Bertík si Irušku okamžitě omotal okolo tlapky a nestačili jsme se divit, co tomu prckovi všechno toleruje. Ač na to náš chlapec zprvu moc nevypadal, začali jsme na doporučení paní chovatelky jezdit na výstavy. Bylo to oproti boxerům hodně rozdílné, ale náš mladší syn se ujal Bertíkova předvádění a pomalu a jistě šli krok za krokem k velkým výstavním úspěchům. Bertík se stal šampionem České republiky, šampionem ČMKÚ a Grand šampionem České republiky. Navíc se mu podařilo pod vedením naší kamarádky Marty složit v roce 2014 zkoušky canisterapeutického týmu. Mezi tím ale Iruška vážně onemocněla a po společně stráveném roce svého malého psího kamaráda i nás ve svých devíti letech opustila.
Nechtěli jsme s Bertem moc smutnit, a protože rodinná rada rozhodla, že budeme mít samozřejmě zase ještě boxera, respektive boxeří slečnu, začali jsme se porozhlížet po štěňátku. Nakonec jsme jednu objevili v Německu a v lednu roku 2012 jsme si přivezli
Lilly (Lilču) vom Silvermoon. A to už pomalu píšeme současnost. Z divoké a neřízené německé střely se pomalu začala vyvíjet milá a typická boxeří slečna. Zatím jsme nesložili žádnou zkoušku, ale průběžně na tom pracujeme. Na výstavním poli se nám podařilo dosáhnout v silné konkurenci moc pěkných výsledků a v roce 2014 jsme zvládli zkoušku chovnosti.
Protože jsme se dlouho nevěnovali chovu a nyní bychom zase chtěli, zjistili jsme, že už nemůžeme užívat chráněnou chovatelskou stanici
Bosam. V osmdesátých letech to v ČSSR nikdo moc neřešil a kontrola u FCI, zda je chovatelská stanice mezinárodně chráněná, neprobíhala. Zjistili jsme tedy, že Bosam už je u FCI zaregistrovaná a my už ji nesmíme používat. Zažádali jsme na plemenné knize ČMKÚ o nový název a od letošního roku máme přiznanou mezinárodně chráněnou chovatelskou stanici
Bosam - Gri, která se pokusí navázat na starý
Bosam.
Na jaře roku 1985 jsme si přivezli z Českého Krumlova od pana Jaroslava Sedláka malou zlatou boxeří slečnu – Fixie Krumbox. Shodou okolností v té samé době vznikal v Hluboké nad Vltavou, našem bydlišti, nový kynologický klub pod vedením Zdeňka Čmejrka, také boxerkáře a majitele psa z krumlovské chovatelské stanice Krumbox. A tak jsme se my, úplní začátečníci, co se sportovní kynologie týče, stali s Fixinou zakládajícími členy Kynologického klubu na Hluboké a následně pak také členy Boxer klubu. V obou organizacích jsem členem dodnes.
Je třeba říci, že i přesto, že byla Fixinka pěkný paličák a já nezkušený začátečník, podařilo se nám složit pár zkoušek z výkonu (ZM, ZVV1, ZZP1). Hlavně jsme také naši holku uchovnili a v roce 1988 jsme od plemenné knihy ČÚVS obdrželi chráněný název chovatelské stanice - BOSAM. Odchovali jsme dva vrhy štěňat a z druhého vrhu na jaře 1990 jsme si ne úplně plánovaně nechali kluka, který se jmenoval Bib Bosam. Přesto, že se narodil jako poslední a nejmenší štěně z vrhu, vyrostl z něho opravdu pořádný chlapák. Složili jsme spolu zkoušky ZM, ZVV1 a díky svému pěknému exteriéru se v silné konkurenci stal šampionem České republiky. Kromě práce při výcviku nás s velkou radostí doprovázel na našich turistických toulkách českou přírodou a velice dobře zvládal i vodácké expedice na Vltavě.
Po letech radosti ale přišli i ty smutnější okamžiky a v roce 1995 nás v deseti letech opustila Fixina. Měli jsme ale ještě Biba a věřili, že se nám po něm podaří získat potomka. Nějak se to ale nepovedlo a Bib nás v létě 1998 ve svých osmi letech nečekaně opustil. Najednou jsme byli bez psa a začali usilovně shánět štěňátko. Zvláštním dílem osudu se k nám dostala malá bulmastifka Alma (Sisi) Golden Guard. Sisinka opravdu nebyla hyperaktivní a pohyblivý boxer a vyrostla z ní věru obrovská dáma, která nám ale velice bedlivě hlídala našeho malého syna. Nicméně byla od mládí vážně nemocná a ve věku 4 let na podzim roku 2002 prohrála boj s leukémií.
Opět jsme se ocitli bez psa, ale dlouho to netrvalo a před vánoci téhož roku jsme si dovezli předčasný vánoční dáreček – boxeří zlatou holku Iru (Irču) od Morového sloupu. S Irčou jsme nesložili žádnou zkoušku, a protože byla exteriérově průměrná, ani jsme ji neuchovnili. To nám ale vůbec nevadilo, protože Irča byla úžasně společenský, hravý a hlavně velice akční tvor. Byla opravdovým členem rodiny, velkým kamarádem a až do svého vysokého věku nás doprovázela na všech našich turistických výletech a bylo jí jedno, zda je to v horách, na kole nebo na vodě, v létě či v zimě. Vše zvládala s velkou bravurou a chutí, hlavně že byla se svou smečkou.
Když jí bylo osm let, rozhodli jsme se, že jí pořídíme malého kamaráda. Na podzim roku 2010 se tedy naše rodina rozrostla o malou černou kouli, která se jmenuje Apolo (Bertík) z Krchova vrchu. Bertík je belgický grifonek a musíme konstatovat, že ač malý tělem, je velký duší a plně se boxerům vyrovná. Bertík si Irušku okamžitě omotal okolo tlapky a nestačili jsme se divit, co tomu prckovi všechno toleruje. Ač na to náš chlapec zprvu moc nevypadal, začali jsme na doporučení paní chovatelky jezdit na výstavy. Bylo to oproti boxerům hodně rozdílné, ale náš mladší syn se ujal Bertíkova předvádění a pomalu a jistě šli krok za krokem k velkým výstavním úspěchům. Bertík se stal šampionem České republiky, šampionem ČMKÚ a Grand šampionem České republiky. Navíc se mu podařilo pod vedením naší kamarádky Marty složit v roce 2014 zkoušky canisterapeutického týmu. Mezi tím ale Iruška vážně onemocněla a po společně stráveném roce svého malého psího kamaráda i nás ve svých devíti letech opustila.
Nechtěli jsme s Bertem moc smutnit, a protože rodinná rada rozhodla, že budeme mít samozřejmě zase ještě boxera, respektive boxeří slečnu, začali jsme se porozhlížet po štěňátku. Nakonec jsme jednu objevili v Německu a v lednu roku 2012 jsme si přivezli Lilly (Lilču) vom Silvermoon. A to už pomalu píšeme současnost. Z divoké a neřízené německé střely se pomalu začala vyvíjet milá a typická boxeří slečna. Zatím jsme nesložili žádnou zkoušku, ale průběžně na tom pracujeme. Na výstavním poli se nám podařilo dosáhnout v silné konkurenci moc pěkných výsledků a v roce 2014 jsme zvládli zkoušku chovnosti.
Protože jsme se dlouho nevěnovali chovu a nyní bychom zase chtěli, zjistili jsme, že už nemůžeme užívat chráněnou chovatelskou stanici Bosam. V osmdesátých letech to v ČSSR nikdo moc neřešil a kontrola u FCI, zda je chovatelská stanice mezinárodně chráněná, neprobíhala. Zjistili jsme tedy, že Bosam už je u FCI zaregistrovaná a my už ji nesmíme používat. Zažádali jsme na plemenné knize ČMKÚ o nový název a od letošního roku máme přiznanou mezinárodně chráněnou chovatelskou stanici Bosam - Gri, která se pokusí navázat na starý Bosam.